Deportace soudu: Německo porušuje zákon EU v případech azylu

Deportace soudu: Německo porušuje zákon EU v případech azylu

Frankfurt an der Oder, Deutschland - Berlínský soud rozhodl, že Německo porušilo zákon EU, když tři somálští státní příslušníci nasadili do Polska na hranici. Tento rozsudek, zveřejněný 2. června 2025, představuje významný precedens v současné migrační politice. Somálští žadatelé o azyl, včetně dvou mužů a ženy, byli pohraniční policií zamítnuti na vlakovém nádraží ve Frankfurtu a der oder. Soud zjistil, že rozhodnutí německých orgánů založených na předpokladu, že žadatelé o azyl byli nezákonní z „bezpečné třetí země“, protože Německo je povinno zpracovávat žádosti o azyl. Rozsudek vyvolává nové otázky týkající se praktik a pokynů federální vlády pod kancléřem Friedrichem Merzem, který sleduje agresivní migrační politiku, která nedávno vyvrcholila novým pokynem.

Soud rozhodl, že deportace porušila dublinské nařízení. Toto nařízení reguluje, který členský stát odpovídá za zkoumání azylové aplikace a vztahuje se na všechny země EU i na Norsko, Island, Lichtenstein a Švýcarsko. Podle nařízení Dublin III, které platí od roku 2003, musí být každá žádost o azyl v členském státě, ve kterém byl žadatel poprvé zaregistrován. V této konkrétní věci bylo zjištěno, že Německo to nedodržovalo, což vedlo k rozhodnutí, že odmítnutí aplikací bylo legálně neplatné. Postup rovněž stanoví, že pokud převod neuzavírá včas, přejde odpovědnost do Německa, což je v tomto případě relevantní.

Kritika politiky azylu

Rozhodnutí přijali příznivci a kritici azylové politiky. Ministr vnitra Alexander Dobrindt bránil opatření federální vlády a uvedl, že systém azyl selhal. Opoziční politici, stejně jako Irene Mihalic z Greens, označili rozsudek za „závažnou porážku“ pro vládu Merz. Karl Kopp Pro Asylica kritizoval deportaci jako „nezákonnou praxi národních jednostranných opatření“ a vyzval k návratu Somálců do Německa.

Praxe za odmítnutí žadatelů o azyl na německých hranicích je také v souvislosti s reformovanými azylovými legislativy v Evropě. V květnu 2025 Evropská komise předložila mechanismus, který by členským státům umožnil odmítnout žadatele o azyl, kteří prošli „bezpečné“ třetí zemí. Kritici však poukazují na to, že země, jako je Maďarsko a Polsko, často odmítají přijímat žadatele o azyl, a tím podkopávají dublinské nařízení tím, že ponechají ty, kteří hledají ochranu za nejistých podmínek.

Pozadí nařízení Dublinu

Dublinské nařízení je ústředním prvkem evropského azylového systému, jehož cílem je obsahovat sekundární migrace v EU. Toto nařízení zavazuje země, které žádají o azyl, aby se rozhodlo o odpovědnosti do šesti měsíců. Výzvou je, že mnoho členských států, zejména s ohledem na rostoucí počet uprchlíků, má potíže s plnění těchto závazků. Kromě toho mohou pochybnosti o sociálních standardech v jiných zemích EU také vést k pozastavení dublinského nařízení, protože mnoho uprchlíků hlásí násilí a špatné podmínky v zemích, jako je Itálie, Řecko nebo Polsko.

Situace je také komplikována reformou společného evropského azylového systému, o kterém bylo rozhodnuto v dubnu 2024. Tato reforma poskytuje povinné hraniční metody, které mají být prováděny za podmínek zadržení, což vede k zvážení dodržování standardů pro lidská práva. Nový pakt pro migraci a azyl, který je popsán, by mohl potenciálně pomoci snížit právní standardy a outsourcing azylových postupů ve třetích zemích. Takový rozvoj by mohl dále zhoršovat podmínky pro žadatele o azyl v Evropě, zatímco soud v Německu signalizuje možný zlom v této diskusi.

Právní důsledky tohoto rozsudku a reakce na něj jsou směrovány pro budoucí migrační politiku nejen v Německu, ale také obecně v Evropě. S ohledem na výzvy, kterým vlády čelí, by tento úsudek mohl mít významný dopad na politickou diskusi o azylu a migraci v nadcházejícím roce