Kultura paměti v Německu: nebezpečný bod obratu?

Kultura paměti v Německu: nebezpečný bod obratu?

Deutschland - Kultura paměti v Německu je v současné době v linii ohně. Současná studie projektu nadace EVZ nadace ukazuje, jak silná perspektiva populace mění minulost nacistiky. Přidružené otázky přitahují široké kruhy a dotýkají se německé identity, spíše se vyskytují na srdci jednoho z centrálních témat post -válečného období: vyrovnání s minulostí.

V posledních několika týdnech se o morálních výzvách před tím, před kterým Německo potýká, četné diskuse o morálních výzvách. [Friday] uvádí, že v Německu je stále stále více názoru, že druh „závěru“, který by byl schopen zatáhnout pod nacistické zločiny. Přibližně 38,1 procenta respondentů ve studii Memo souhlasí s tímto tvrzením, přičemž tuto tendenci lze pozorovat zvláště silně pro lidi ve středním věku a voliči AFD. Zrušivé znamení, že řešení vlastní historie již není považováno za nezbytné.

Role holocaustu v německé identitě

Skutečnost, že vzpomínka na zločiny nacionalistů je ve studii patrná pouze stresující širokou populací. 43,6 procent dotázaných uvádí, že se dávají přednost tomu, aby se věnovali současným problémům, než aby pokračovali v práci v minulosti. Tento postoj se odráží v pocitu, že Němci „nadále drží“ zločiny na Židy.

Výzvy současnosti

Obzvláště závažný tón naznačuje hodnocení současného politického klimatu: Veronika Hager z EVZ popisuje výsledky studie jako „body kulturního naklápění“. Riziko, že národní socialismus bude považován za pouze historickou éru bez odkazu na současnost, je základním významu. Na základě tohoto pozadí existuje také znatelná obava, že kritické hlasy v židovské komunitě, které nutí podporovat humanitární pomoc, ztratí viditelnost.

V rámci této diskuse vyvstává otázka: Jak by se mělo Německo vypořádat s jeho odpovědností? Zatímco Německo poskytuje zbraně Izraeli, které se používají v konfliktu proti civilistům v Gaze, očekávání humanitární pomoci je jen stěží přivedeno do harmonie s kulturou vzpomínky. Obraz paměti, která zahrnuje mnoho realitních životů, zůstává neúplný.

V době, kdy je zkoumání vlastní historie vnímáno jako stresující pro mnohé, je důležité vytvořit kulturu paměti, která nejen pomáhá zpracovávat minulost, ale také podporuje pocit spravedlnosti v současnosti. Takový proces vyžaduje neustálý odraz a otevřenou diskusi.