Kultura vzpomínání v Německu: Nebezpečný zlom?

Kultura vzpomínání v Německu: Nebezpečný zlom?

Kultura vzpomínání v Německu je v současnosti v palbě. Aktuální studie projektu nadace EVZ ukazuje, jak se mění pohled obyvatel na nacistickou minulost. Otázky s tím spojené mají široký dopad a dotýkají se německé identity; dotýkají se totiž jádra jednoho z ústředních témat poválečné doby: vyrovnání se s minulostí.

V posledních týdnech se rozpoutaly četné diskuse o morálních výzvách, kterým Německo čelí. [Freitag] uvádí, že lidé v Německu stále více zastávají názor, že mohou učinit jakýsi „konec“ nacistickým zločinům. Přibližně 38,1 procenta dotázaných v memo studii s tímto tvrzením souhlasí, i když tato tendence je patrná zejména mezi lidmi středního věku a voliči AfD. Znepokojivé znamení, že vyrovnání se s vlastní historií už každý nepovažuje za nutné.

Role holocaustu v německé identitě

V diskusi o vině a odpovědnosti zůstává holocaust ústředním prvkem německé identity. Jak zdůrazňuje [Nadace EVZ], vypořádání se s touto temnou dobou je nezbytnou součástí státní legitimity a vyučuje se ve školách a na veřejných vzpomínkových akcích. Ale právě diskurz o tom je stále více vnímán jako problematický. Objevují se hlasy, které kritizují německou kulturu vzpomínání jako selektivní a volají po širší perspektivě, která by zahrnovala i další historické nespravedlnosti – například koloniální minulost Německa.

Ve studii se odráží i skutečnost, že vzpomínka na zločiny národních socialistů je nyní širokou populací vnímána jako stresující. 43,6 procenta dotázaných uvedlo, že by se raději soustředili na současné problémy, než aby se dále zabývali minulostí. Tento postoj se odráží v pocitu, že zločiny proti Židům „jsou i nadále stíhány proti Němcům“.

Výzvy současnosti

Hodnocení současného politického klimatu působí obzvlášť vážně: Veronika Hager z EVZ označuje výsledky studie za „bod zvratu v kultuře vzpomínání“. Nebezpečí, že na národní socialismus je pohlíženo jako na pouhou historickou epochu bez souvislosti se současností, má zásadní význam. Na tomto pozadí je také patrná obava, že kritické hlasy uvnitř židovské komunity, které prosazují podporu humanitární pomoci, ztrácejí na viditelnosti.

Tato diskuse vyvolává otázku: Jak by se mělo Německo vypořádat se svou odpovědností? Zatímco Německo dodává Izraeli zbraně, které se používají v konfliktu proti civilistům v Gaze, očekávání humanitární pomoci je těžko slučitelné s kulturou vzpomínání. Obraz paměti, která příliš často zahrnuje mnoho realit života, zůstává neúplný.

V době, kdy je vyrovnávání se s vlastní historií pro mnohé vnímáno jako stresující, je důležité zavést kulturu vzpomínání, která nejen pomáhá vyrovnat se s minulostí, ale podporuje i pocit spravedlnosti v současnosti. Takový proces vyžaduje neustálou reflexi a otevřenou diskusi.

Souhrnně zbývá říci, že německá kultura vzpomínání je v neustálém procesu změn. Je nezbytné, aby zahrnovala nejen historii holocaustu, ale také poskytovala prostor pro rozpory a rozmanitost v rámci vlastního národního vyprávění. Jedině tak lze přeměnit hrdost na opožděnou konfrontaci s historií v diferencovanou a přijatelnou součást německé identity.