Kolik sociálního zabezpečení si Německo ještě může dovolit?

Kolik sociálního zabezpečení si Německo ještě může dovolit?

V Německu čelí města, obce a okresy obrovským finančním problémům. Ke kompromisům je nucena i čtvrť Ludwigslust-Parchim, která bývá označována za lépe situovanou čtvrť v Meklenbursku-Předním Pomořansku. „Je to problém, který se týká nás všech,“ zdůrazňuje spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier, který volá po komplexních reformách sociálního státu. Tato reforma udává tón v době, kdy je čím dál obtížnější financovat sociální záchrannou síť. Kolik bezpečnosti si tedy naše společnost ještě může dovolit?

I přes různé krize jsme si v Německu užívali relativního sociálního zabezpečení už asi 80 let. Nyní je ale na obzoru změna paradigmatu. Návrh sociálního státu je ohrožen: je třeba nalézt novou rovnováhu mezi příjmy a výdaji a také mezi solidaritou a osobní odpovědností. Steinmeier varuje, že společnost se musí rozhodnout, jak sociální chce být v budoucnu. Je nezbytný komplexní diskurs o možných možnostech jednání. Patří mezi ně snížení sociální záchranné sítě a odstranění povinných podpor, jako jsou dotace na péči nebo občanský příspěvek, zatímco jiní volají po zvýšení příjmů prostřednictvím zvýšení daní. Ty by mohly být zatíženy všemi občany v podobě DPH či daní z příjmu, respektive postihnout pouze ty, kteří jsou na tom finančně lépe prostřednictvím daní z majetku, dědictví a bohatých lidí.

Potřeba renovace

Jak podrobně popisuje web Wissen.de, sociální stát v Německu je navržen tak, aby občanům zajistil sociální spravedlnost a co největší bezpečí. Zároveň je zdůrazněna potřeba účasti všech občanů na sociálním státu. Demografické změny, prodlužující se délka života a klesající porodnost vyžadují restrukturalizaci sociálního státu. Zejména vysoká nezaměstnanost zatěžuje systémy sociálního zabezpečení a naléhavě vyžaduje nová řešení. Je nepopiratelné, že sociální stát je zakotven v základním zákoně a má pomoci vyrovnat nerovnost příležitostí.

Význam dobře fungujícího sociálního státu se odráží i v mezinárodním srovnání: Německo nabízí komplexnější sociální služby než řada jiných zemí včetně USA. V důsledku toho je míra chudoby v této zemi nižší. Přesto se intenzivně diskutuje o struktuře sociálních dávek, zejména o nových občanských penězích, které mají nahradit Hartz IV. Měla by nabízet nejen sociální zabezpečení, ale také podporovat kvalifikaci nezaměstnaných. Kritici si však stěžují, že standardní požadavky nebyly dostatečně zvýšeny a propast mezi mzdami a sociálními dávkami se nadále prohlubovala.

Společnost v nesnázích

Situace je složitá. Podle Böcklerovy nadace přetrvává sektor nízkých mezd i přes nedostatek kvalifikovaných pracovníků a mnoho lidí, kteří pracují na plný úvazek, je závislých na sociálních dávkách. Zatímco o některých reformách, jako jsou peníze občanů, se diskutuje, realita pro mnohé zůstává bez znatelného zlepšení. Více než 1,5 milionu dětí by mohlo mít prospěch ze základní ochrany dětí, což je považováno za krok správným směrem, ale i zde realizace často závisí na dostupných místech péče o děti a kvalitě veřejných nabídek.

Rostoucí příjmová nerovnost navíc vyvolává nepokoje. Situace se od roku 2010 zhoršila: přes 40 % chudých domácností nemá žádné finanční rezervy. Boj proti chudobě je naléhavější než kdy jindy a blahobyt společnosti závisí na obratných reformních politikách. Potřebná opatření by mohla být financována reformou dluhové brzdy a účinnějším zdaněním velkých aktiv.

Celkově jsme na rozcestí: rovnováha mezi sociálními nároky a finančními možnostmi státu vyžaduje aktivní účast občanů a politických výborů. Je třeba mít na paměti rizika rozdělení a sociální nerovnosti, protože nepředvídatelnost životních okolností může postihnout i každého jedince. Jak se rozhodne naše společnost?