Anticikánství v Německu: Diskriminace znepokojivě narůstá!

Anticikánství v Německu: Diskriminace znepokojivě narůstá!

Situace Sinti*zze a Roma*nja v Německu zůstává napjatá a znepokojivá. Nedávné zprávy ukazují rostoucí násilí a diskriminaci vůči této populaci. Například část berlínského památníku Sinti*zze a Roma*nja zavražděných za národního socialismu musí ustoupit nové železniční trati, což je zvláště bolestivé v kontextu pokračujícího anticikanismu v Německu. Podle Amnesty jsou Sinti*zze a Roma*nja stále stigmatizováni jako zločinci a nejsou společensky schopní, což vede ke strukturálnímu problému násilí.

V roce 2024 zaznamenalo centrum pro hlášení anticikanismu s odkazem na Tagesschau nárůst zdokumentovaných incidentů na 1 678. To představuje alarmující nárůst oproti roku 2023, kdy bylo zaznamenáno 1 233 incidentů. Zarážející je zejména to, že téměř 50 procent případů tvoří verbální stereotypy, které hanobí postižené. Dále bylo zdokumentováno 57 útoků a 10 případů extrémního násilí, což podtrhuje hrozivou situaci.

Anticikanismus v každodenním životě

Anticikanismus je nyní v Německu vnímán jako každodenní život. Generální ředitel MIA Guillermo Ruiz zdůrazňuje, že počet nenahlášených incidentů bude pravděpodobně ještě větší a že nepřátelská nálada vůči Sintům a Romům stále narůstá. Podle MDR 40 procent zaznamenané diskriminace naznačuje, že často pochází od institucí, jako jsou školy a policejní orgány. To ukazuje, že jsou postiženy nejen soukromé osoby, ale i státní instituce, které by měly nést odpovědnost.

Anticikanismus však není jen každodenním problémem, ale vykazuje i historické paralely. Umělci jako Alfred Ullrich nám připomínají trvalé trauma, které po sobě zanechala nacistická éra. Odkazuje na hladovku Sintů v Dachau v roce 1980, která měla trvalý dopad na veřejné vnímání anticikanismu.

Požadavky na změnu

Kenan Emini z romského centra Göttingen vyzývá k většímu uznání holocaustu vůči Romům. Toto uznání přímo souvisí s právními a sociálními podmínkami, ve kterých mnoho Romů žije. Emini prosazuje, aby Romové, kteří uprchli před občanskými válkami, měli právo zůstat, protože často musí žít bez prostředků na živobytí.

Chybí ale politická vůle k přijetí nezbytných opatření. V Tagesschau MIA vyzývá k vytvoření ohlašovacích míst ve všech spolkových zemích za účelem podpory informovanosti v celé společnosti. Potřeba financování těchto pozic je s ohledem na zvyšující se nároky stále naléhavější.

Vzhledem k tomuto alarmujícímu vývoji zůstává otázka: Jak dlouho budou muset Sinti*zzes a Roma*nja v Německu bojovat za své uznání a rovná práva?