Sasko-Anhaltsko: Premiér vyzývá k hraničním kontrolám a reformám!

Sasko-Anhaltsko: Premiér vyzývá k hraničním kontrolám a reformám!

V posledních dnech nabraly diskuse o hraničních kontrolách v Německu na obrátkách. Předseda vlády Saska-Anhaltska Reiner Haseloff (CDU) neúnavně zdůrazňoval naléhavou potřebu hraničních kontrol a odmítání žadatelů o azyl. Domnívá se, že je nezbytné, aby si národ zajistil integritu svých hranic, a vyzývá k úpravě stávajícího práva, pokud soudy přijdou k přezkumu deportací. Z jeho pohledu je toto nutné opatření v širším politickém kontextu, protože v Sasku, Durynsku a Braniborsku v současnosti neexistuje absolutní většina demokratického středu, což situaci dále komplikuje, jak uvádí fundscene.com.

Předseda vlády Porýní-Falc Alexander Schweitzer (SPD) naopak varuje, že hraniční kontroly se nesmí stát trvalým stavem. Předsedkyně Spolkové rady Anke Rehlinger (SPD) rovněž vyzvala Německo k návratu do schengenského prostoru bez hraničních kontrol a kritizovala potřebu pohraničních úředníků u neexistujících bariér. Tyto rozpory v politickém prostředí jasně ukazují, že otázka přistěhovalectví a azylu zůstává velmi citlivá a kontroverzní.

Dublinský systém: Pravidla a výzvy

Dublinský systém hraje ústřední roli v kontextu žádostí o azyl. Nařízení Dublin III upravuje, který členský stát EU je odpovědný za žádosti o azyl. Platí pro všechny členské země a také Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Island a Norsko. Cílem dublinského systému je, aby osobní zázemí a úniková historie žadatelů byly identifikovány a posouzeny pouze jednou. Cílem je zabránit sekundární migraci v rámci Evropy, při které uprchlíci cestují do jiné země, aby tam podali novou žádost o azyl. BAMF kontroluje, zda je za žádost o azyl odpovědný jiný stát, jak uvádí WDR.

Pokud se zjistí, že je odpovědná jiná země, vzniká požadavek na převzetí. Pokud druhý stát souhlasí, převoz se uskuteční a považuje se za vyhoštění. Tyto právní rámcové podmínky však není vždy snadné prosadit: v první polovině roku bylo do jiných členských států podáno asi 40 000 žádostí o převzetí, ale přijato bylo jen asi 25 000 a ve skutečnosti šlo jen o asi 3 500 deportací.

Lhůty a postupy v azylovém řízení

Dublinské řízení je časově omezené. Německé orgány mají na provedení převodu šest měsíců, i když ve zvláštních případech může být tato lhůta prodloužena až na jeden a půl roku. Pokud se tak nestane včas, bude za azylové řízení odpovědné Německo. To představuje další výzvu, protože právní základ a související lhůty jsou složité. Žadatelé mohou podat žalobu proti rozhodnutím BAMF, což může proces dále zdržet. Je také důležité, aby se převod neuskutečnil do domovské země žadatele, ale do jiného členského státu, jak je vysvětleno na [bamf.de](https://www.bamf.de/DE/Themen/AsylFluechtlingsschutz/AblaufAsylverfahrens/Dublin procedure/dublin procedure-node.html).

Tato matoucí směs politických požadavků a právních výzev ukazuje, že debata o azylových procedurách a hraničních kontrolách v Německu zdaleka nekončí. Zvláště postižené země, jako je Sasko-Anhaltsko, vidí svou pozici v novém světle a spoléhají na jasný prostor pro opatření, aby zajistily své vlastní hranice. V této smíšené situaci nezbývá než doufat, že bude nalezena objektivní diskuse a životaschopná řešení, která dodrží jak humanitární závazky, tak reálpolitiku.